Uspěli jsme s „novým“ incidenčním přezkumem územního plánu
Rozdíl je významný. Nezákonná regulace nadále formálně zůstává součástí územního plánu, nemůže však být podkladem pro rozhodnutí (jen!) v konkrétním řízení. Na tuto změnu a některé otázky s ní související, které může v praxi vyvolávat, jsme upozorňovali již před nabytím účinnosti novely v naší aktualitě „Zásadní změny ve správním soudnictví“.
Nyní jsme měli možnost nový institut úspěšně využít při zastupování našeho klienta. Ten již v roce 2021 požádal o dodatečné povolení změn rodinného domu. V únoru 2024 stavební úřad změny dodatečně povolil, přičemž jejich soulad s tehdy platným územním plánem potvrdily také příslušné orgány územního plánování. Rozhodnutí však bylo v odvolacím řízení zrušeno kvůli procesnímu pochybení stavebního úřadu, který neprovedl povinné ohledání na místě.
Ještě v průběhu odvolacího řízení nabyl účinnosti nový územní plán. Ten pro danou lokalitu zavedl velmi podrobné požadavky odpovídající svou úrovní regulačnímu plánu. Stanovil mimo jiné přesný sklon sedlové střechy, maximální počet vikýřů a nejvyšší přípustnou plochu rodinného domu. Stavba klienta těmto nově přijatým požadavkům nevyhovovala, a jeho žádost proto byla po několika letech řízení zamítnuta.
Proti zamítavému rozhodnutí jsme podali správní žalobu a společně s ní také návrh na incidenční přezkum územního plánu. Navrhli jsme, aby soud rozhodl, že se uvedené regulativy v řízení našeho klienta nepoužijí. Namítali jsme zejména, že nová pravidla zasáhla do již dlouhodobě probíhajícího řízení, v němž byla stavba dříve dokonce nepravomocně povolena, a že obec takto konkrétní a omezující regulaci řádně neodůvodnila.
Krajský soud v Hradci Králové naší argumentaci vyhověl. Zdůraznil, že ani skutečnost, že šlo o řízení o dodatečném povolení stavby, sama o sobě nevylučuje ochranu dobré víry a legitimního očekávání stavebníka. Podstatné v tomto ohledu bylo, že stavba nebyla podle předchozího územního plánu nepřípustná a původní povolení bylo zrušeno pouze kvůli procesnímu pochybení stavebního úřadu.
Soud současně uvedl, že obec může prostřednictvím územního plánu stanovit i velmi podrobné požadavky na podobu staveb. Musí však být možné zjistit, proč byly zvoleny právě konkrétní hodnoty a omezení. Obecný odkaz na ochranu venkovského charakteru zástavby podle soudu nepostačoval k odůvodnění toho, proč musí mít střechy sklon právě 40 až 45 stupňů, proč může být na delší straně domu pouze jeden vikýř nebo proč nesmí plocha rodinného domu překročit 200 m².
Za významný považujeme také závěr, že úplnou absenci odůvodnění nelze přehlédnout jen proto, že vlastník proti návrhu územního plánu nepodal námitky. Nepodání námitek sice může omezit rozsah, v jakém se soud zabývá proporcionalitou přijatého řešení, obecné důvody konkrétní regulace však musí být z územního plánu patrné vždy.
Soud proto rozhodl, že se napadené regulativy v řízení našeho klienta nepoužijí, zrušil zamítavé rozhodnutí krajského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozsudek může představovat důležitý první příspěvek k výkladu nové právní úpravy. Proti rozsudku byla podána kasační stížnost, věcí se tedy bude zabývat Nejvyšší správní soud. Ten může odpovědět i na některé obecnější otázky, například jak se rozhodnutí o nepoužití části územního plánu promítne do celého dalšího průběhu správního řízení, jaký význam může mít pozdější změna územního plánu nebo zda lze nedostatečné odůvodnění regulace následně napravit tak, aby se nová regulace mohla uplatnit i v již probíhající věci.
(červen 2026)